Bažant

Bažant je společné pojmenování pro 11 rodů hrabavých ptáků z podčeledě bažanti která je součásti čeledě bažantovitých.

Místem původu bažantů je Čína a jihovýchodní Asie, odkud se pomalu šířili až do západních částí Himaláje a Malé Asie. V počátku prvního tisíciletí byli lidmi pomalu rozšiřováni do Evropy, kde jsou nyní nedílnou součástí volné přírody. Vyskytují se od pralesů v tropické Asii až po lesy severní Evropy. Zdržují se nejčastěji na jejich okrajích hraničících s loukami nebo obdělávanými poli, v místech zarostlých bambusovým houštím nebo blízko vody na občasně zaplavovaných územích. Některé druhy bažantů byly dovezeny do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland, kde se tito stali součásti místní fauny.

V České republice se můžeme ve volné přírodě nebo ve voliérách nejčastěji setkat s těmito druhy: bažant obecný, bažant diamantový, bažant královský, bažant stříbrný a bažant zlatý.

Jsou to ptáci velcí od 30 cm až do 50 cm, přičemž zhruba 45 cm jsou dlouhá ocasní brka. U bažantů je až na rod Crossoptilon silná pohlavní dvoutvárnost, samci jsou zbarveni jinak než samice. Mimo pestřejších barev mají i delší ocasní péra či korunku z peří na hlavě. Zobák mají krátký, ale vždy robustní. Jejich nohy jsou silné s prsty přizpůsobenými k hrabání i chůzi po zemi, mnohdy mají na nohou ostruhy. Křídla mají poměrně krátká a zakulacená, nejsou dobří letci. Převážnou část života prožívají na zemi, některé druhy dokonce na zemi i hřadují. Při vyrušení vzlétnou většinou prudce a hlasitě, ale jen nevysoko a nedoletí daleko, často před nebezpečím prostě utečou do houští.

Jsou to všežravci, jejich hlavní potravou jsou všemožná semena a plody rostlin i stromů, včetně mladých výhonku a pupenů trav, bylin i dřevin. Sežerou také nezanedbatelné množství drobných živočichů které většinou vyhrabávají z měkké půdy nebo z pod spadaného listí.

Bažanti v průběhu roku žijí ve volných, různě početných hejnech. Jsou, až na rod Crossoptilon žijící v párech, převážně polygamní, kdy samec se páří se 2 až 8 i více samicemi. Před pářením probíhá obvyklý tok samců, předvádění naparáděného šatu i hlasitého volání, bývají často mezi nimi souboje o území i samice. Po spáření zájem samců upadá, o inkubaci vajec ve trávou vystlaném dolíku a další péči o vylíhlá mláďata se stará výhradně slepice. Mladá kuřata jsou druhý den schopna zobat a samostatně se živit, slepice je do doby než se zcela opeří zahřívá a ochraňuje před možnými predátory.

zdroj: wikipedia.org